Všechno to asi začalo česnekem.
Slova pronesená známým básníkem:
"Poezie ve které neobstojí slovo "česnek",
je trochu odlehlá člověku."
Po česneku se verše rozvolní
a slovník nabude rysy frivolní.
K čemu je přece rým a rytmus,
Hlavně když známe algoritmus*:
1. název – nejlíp ve formě dlouhé věty
2. několik syrových výjevů z toalety
3. šílených obrazů plná hrst
4. trochu zdivočelých výkřiků
jako když svůj vlastní prst
si hluboko strčíte do krku.
5. hnusem čtenáře zavalit
6. přidat explozi vulgarit
7. až nakonec přijde podpis autora,
jenž nezbytně při psaní vrávorá.
Není-li text od kraje do kraje
už ve mně nevzbuzuje tíseň.
Neděsím se, že cosi nehraje,
teď vím, že tohle je báseň.
Ten slovník už není odlehlý
ani nejsprostšímu dlaždiči.
Básníci všechny předběhli,
dávno dlaždiče překřičí.
Nejvyšší čas aby si přiznali,
že takzvaně rozervané nitro
a příklon k "lidu" hodně přehnali.
Nastal čas zařvat: "Dobré jitro."
Moderní básník táhle vyje
Že na úbytě zajde poezie.
Umění hyne – běda národu.
Kdo jen mu přinese obrodu?
Nuž hoši – kdesi v knihovnách stále žije.
jen místo skřeků z ní vytéká melodie.
Kde je ta iluze, že tvůrce zdobí,
když sami se nikdy nestali snoby.
*Algoritmus je přesný návod či postup, kterým lze vyřešit daný typ úlohy.